Odpovědný redaktor: Sobolová Zdeňka PaedDr.

Pište nám!

Čekáme na vaše zprávy, články a nebo komentáře

Své příspěvky posílejte na sobolova@spse.cz

Časopis vychází pod záštitkou ředitele SPŠE a VOŠ Pardubice


Momentálně mám doma pět želviček. Chovám dvě želvy vroubené, dvě želvy selenové z poddruhu hermanni a jednu tereku hnědou. Jméno má pouze moje první želva, jmenuje se Forrest. Ostatní zatím rozlišuji podle čísel na krunýři.
Želvám je od půl roku do tří let. Při dobrém zacházení se dožívají 80 let. Mají speciálně zařízená terária. Želvy vroubené mají radši teplejší terárium,
do kterého dávám bukové hobliny a lignocel. Hermannky mají v teráriu směs písku a oblázků s přidanými trsy trávy. Všechny želvy musí být pod UVB osvětlením.
Čím se želvy živí? Teď přes zimu pořádají z 90% čínské zelí, sem tam jim dám rukolu nebo žabinec. Přes léto musí mít pestrou stravu: pampelišky, sedmikrásky, salát, mrkvovou nať.
Prospí až 18 hodin denně. Vlastně jen jí, spí a vyhřívají se. Po jídle tráví
i 8 hodin. Na zimu jsou zazimované a čekají na jaro. Malé želvičky zůstávají
v teráriu.
Je těžké poznat, jestli jim něco nechybí, protože nevydávají zvuky. I když případná dehydratace se pozná podle očí. Podle stavu krunýře se pozná nedostatek nebo přebytek vápníku a podle funkce nožiček celková fyzická kondice. Přirovnání „je klidný jako želva“ moc nesedí. Někdy mají špatnou, až destruktivní náladu. To pak jsou schopné převracet v teráriu květináče, misky
i domečky.
Příchylnost jsem zatím zpozoroval u Forresta. Jakmile se přiblížím, rozběhne se k dvířkům terárka a čeká, až ho podrbu. Ostatní si teprve zvykají.
Tomáš Jiráček

26/02/2016