Odpovědný redaktor: Sobolová Zdeňka PaedDr.

Pište nám!

Čekáme na vaše zprávy, články a nebo komentáře

Své příspěvky posílejte na sobolova@spse.cz

Časopis vychází pod záštitkou ředitele SPŠE a VOŠ Pardubice


Jít, či nejít na průmyslovku? To byla otázka, kterou jsem si pokládal v deváté třídě, když jsem se rozhodoval, jestli zvolit gymnázium nebo Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Pardubicích. Jak jsem se rozhodl a proč jsem se tak rozhodl?
Již od dětství jsem byl nadšený do elektrotechniky a techniky všeobecně. Měl jsem to štěstí, že jsem si již odmala mohl hrát s modelovými „vláčky“ a rodiče mě v mém zájmu podporovali. Tak jsem se dostával blíže k elektrotechnice, která mě zajímala a bavila. Čím více se blížil konec základní školy, tím více jsem chtěl poznat, už mi nestačilo jen zapojování tlačítek a výhybek. Žádný elektrotechnický kroužek se však v okolí mého bydliště nevyskytoval, a tak se můj zájem posunul trochu jiným směrem. Začal jsem se zajímat
o programování.
Především mé zájmy mě vedly k rozhodnutí jít studovat na SPŠE do Pardubic. Chtěl jsem věnovat čas tomu, co mě baví a o čem vím, že chci rozvíjet. Zvažoval jsem i gymnázium, ale již ze zkušeností ze základní školy jsem věděl, že předměty jako přírodopis, zeměpis apod. už nechci. Své rozhodnutí považuji za správné, přestože později nebylo vše tak, jak jsem si představoval a zažil jsem i okamžiky zklamání.
Nadšený, zvědavý a plný ideálů jsem přišel na SPŠE na obor Elektrotechnika. Ze začátku jsem věděl, že musím vydržet předměty, které mě nebavily, ale těšil jsem se na to, co přijde. Ve druhém ročníku už na mě začalo doléhat zklamání a začal jsem si uvědomovat, o čem ta škola hlavně bude – o teorii. Velice mi chyběla praxe jako motivace pro studium teorie. Byly však i předměty, na které rád vzpomínám a kde jsem si zároveň na něco sáhl a něco vyzkoušel, jako například číslicová technika s panem ing. Kudrnou nebo praxe s panem Bláhovcem, Jechem nebo Bartelem.
Dnes vím o tom, že se vedení školy snaží praktickou výuku zlepšit, a vím, že si uvědomuje, jak je motivace a ukázka uplatnění teorie v praxi důležitá. Přesto je ale stále co zlepšovat a kde se inspirovat. Za mého studia na škole například neexistovala žádná anketa, pomocí které by se mohlo vedení školy dozvědět
o problémech a snech studentů, o jejich názorech na výuku. Příkladem mohou být ankety na ČVUT a jiných vysokých školách, kde fungují. Pak je to samozřejmě také o snaze a zájmu studentů.
V současné době studuji na FEL ČVUT obor Kybernetika a robotika, kde jsem ve druhém ročníku a mohu zhodnotit, jak mě SPŠE připravila na toto studium. Jsem spokojen především s přípravou v matematice, kterou jsem ihned po příchodu na vysokou školu plně využil. Jsem rád, že jsme už na střední škole stihli derivace a integrály, čemuž se na jiných středních školách třeba vůbec nevěnují. Již od prvního semestru je diferenciální počet téměř denním chlebem.
Musím ale přiznat, že jsem měl na vysoké škole problém s fyzikou. Možná proto, že na oboru Elektrotechnika, který jsem studoval, byla fyzika jen dva roky, ale spíše proto, že fyzika na střední škole je něco úplně jiného než na VŠ. S fyzikou měli na mém oboru na vysoké problém i kolegové, kteří přišli z gymnázia. Možná je to tím, že se fyzika všeobecně spíše učí teoreticky, zatímco ji člověk musí prostě chápat.
Považuji za výhodu oproti absolventům gymnázia, že v předmětech jako Teorie signálů nebo Elektronické obvody a prvky, které mám nyní na již zmíněném oboru, lépe chápu, o čem se mluví a lépe se na takovéto předměty učí, protože jsem z toho již mnoho slyšel na střední.
A myslím, že ještě budu vzpomínat například na automatizaci ze střední a na pana učitele ing. Losenického.
Nemohu říci, že vše na střední škole bylo nej a bez problémů (to ani nejde), ale když bych měl shrnout všechna pro i proti, řekl bych, že jsem vybral správně vzhledem ke svým zájmům a ke svému dalšímu studiu.
A na co ze střední vzpomínám úplně nejvíce? Díky aktivitám paní učitelky Mgr. Binarové a svému zapojení v mezinárodní spolupráci studentů jsem mohl zažít nezapomenutelné chvíle ve Švédsku a na Sicílii. Doufám, že pro projekty tohoto typu se na SPŠE vždy najde místo, protože mají svůj velký význam – otevírají dveře do světa a odstraňují jazykové bariéry.

Jiří Kalousek
FEL ČVUT Praha

28/01/2015